V loňském roce mělo v tuzemských kinech premiéru celkem 21 dokumentárních filmů, tedy o pět více než v roce 2010. Pokračuje tak pozitivní trend, byť podpora Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie klesla skoro o třetinu. A i když se mezi premiérovými snímky neobjevil takový trhák jako Katka režisérky Heleny Třeštíkové, kterou v roce 2010 vidělo 117 000 diváků (a vloni to bylo dalších 5 000), prázdných sálů se kinaři bát nemuseli. Nejnavštěvovanějším dokumentem se stal film Nickyho rodina režiséra Matěje Mináče o osudech Nicholase Wintona, jenž na začátku 2. světové války zachránil před holocaustem sedm stovek českých a slovenských dětí, na který se do kina přišlo podívat bezmála 50 000 diváků. Celkově však návštěvnost dokumentárních filmů dále rostla.

Zvláště některé hudební dokumenty si diváci i kinaři ke své škodě nenašli, což je však problém omezené propagace malých distributorů, kteří za nimi stojí. Chcete nějaký příklad? Můžeme vám nabídnout hned dva: Rock života Jana Gogoly mladšího, pojednávající o kapelníkovi Katapultu Oldřichu Říhovi (na snímku), a EM a ON Vladimíra Michálka, který zachytil svébytného písničkáře Xaviera Baumaxu. Hudba (a zvláště rock a pop) je v digitálním kině tahákem alternativního obsahu a tady, žel, jinak poptávka stále vítězí nad malou nabídkou.